Lorenzova (Vavřincova) huť - Drakov
Polozřícená dřevouhelná vysoká pec se nachází nedaleko osady Drakov, na lesní silnici z Rejvízu do Vrbna pod Pradědem, v údolí říčky Černé Opavy. Je cennou a ojedinělou památkou na dobu rozmachu železářství v kraji.
|
| |
Vysoká pec byla vybudována kolem roku 1807 jako součást závodu na výrobu a zpracování surového železa nájemci biskupské hutě v Buchbergstalu (Železná, dnes součást Vrbna pod Pradědem) bratry Krischovými jako jejich soukromý majetek, avšak pod společnou správou pronajatými železárnami vratislavského biskupství. Nová železárna byla zřejmě v provozu jen velmi krátkou dobu. V r. 1822 skončil pacht Krischů a buchbertgstálskou huť si pronajali janovičtí Harachové. V těchto letech byla huť již ve velmi špatném stavu a pravděpodobně nebyl další provoz možný. Na katastrální mapě z r. 1836 z celé hutě zbylo již jen několik zřejmě opuštěných domů. Zanikla pravděpodobně v průběhu 20. nebo 30. let 19 století. V polovině 30. let byla řada jejích objektů rozebrána a v roce 1853 představovala ruinu, která vážně ohrožovala bezpečnost osob cestujících z Mnichova u Vrbna pod Pradědem na Rejvíz a do Horního Údolí.
|
Příjezd po cykloturistické trase od Rejvízu a od Vrbna pod Pradědem |
| |
Jen málo technických památek starého železářství je dochováno na území kdysi významné hutnické oblasti severní Moravy a západního Slezska, rozkládajícího se v podhůří Jeseníků a těžícího z poměrně kvalitních rud devonských ložisek vrbensko-rejvízského a šternbersko-benešovského pásma. Těch několik objektů, které přežily zlom 19. a 20. století bylo v polovině 20. století zcela zlikvidováno (v Železné, Bedřichově, Staré Vsi u Rýmařova). nebo podrobeno nejrůznějším účelovým přestavbám a adaptacím (v Ludvíkově, Sobotíně), takže jejich původní účel a podoba vzala za své. Z prostředí, v němž žijeme, zmizely tak pozoruhodné artefakty, připomínající technický um a dovednost našich předků, tedy prvky, o jejichž významu a společenském poslání by neměly být pochyby.
Objekt dřevouhelné vysoké pece, který se nalézá na tomto místě, je tak patrně jediným pozůstatkem kdysi proslulé železářské oblasti sudetské.
Spolek Přátelé Vrbenska v roce 2005 podal výzvu k její záchraně, kterou Rada Moravskoslezského kraje přijala a v roce 2005 zahájila záchovné práce této dřevouhelné pece.
|
Informační tabulka, vnější pohled a průlez do nitra pece |
|
Základem závodu byly dva výrobní objekty: dřevouhelná vysoká pec zvaná Lorenzova a zkujňovací hamr, označovaný jako Kristiánův. Jádrem hutě byla "šmelcovna" (tavírna), kamenná budova s tzv. německým krovem, kryta šindelem. V budově byla vestavěna tlustostěnná dřevouhelná vysoká pec z drobného lomového kamene, spojovaná maltou. Nalevo od "šmelcovny" byla komora dmychadla a vysokopecní výfučny s vodním kolem na spodní vodu. Sazebna vysoké pece čněla vysoko nad střechou "šmelcovny" a byla spojena s blízkým návrším deskovým mostem, jenž podpíral masivní kamenný pilíř. Po mostě se do vysoké pece zavážela vsázka a byle zde i kamenná kůlna na dřevěné uhlí. Zkujňovací hamr byl postaven severně od vysoké pece. Byla v něm jedna zkujňovací výheň, hamerní kladivo na vodní pohon a dvě dmychadla s koženými měchy. V hamru pracovala také brusírna a hřebíkářský hamr. V blízkosti hamru byla obytná budova pro hutní dělníky s několika místnostmi. Jim sloužila pekařská pec, postavená mimo budovu pod jednoduchým přístřeškem. Voda k pohonu vodních kol byla vedena z řeky Černé Opavy několik desítek metrů severně od budovy hamru. Náhon byl vyztužen dřevěnými odkory a teprve pod vysokou pecí byl vyzděn kamennými kvádry a voda zavedeny zpět do řeky. Základna stojícího objektu má rozměry přibližně 650 x 650 cm, výška je asi 1100 cm. Do výšky 150 cm je pata tělesa zasypána sutí zříceného zdiva.
|
Vnitřní čast dřevouhelné pece |
| |
|
Místo pro odpočinek přímo u hutě a u blízké bývalé osady Drakov |
| |